6.3.09
Už v samotném nadpise je zrejmé, že se jedná o akci urcenou prevážne pro pokrocilejší freedivery, což v našem prípade také bylo. Naše osazenstvo se skládalo ze zkušených freediveru, o kterých jsme slyšeli jen z médií, tudíž bylo zrejmé, že se budeme pohybovat mezi elitou tohoto sportu, což pro mne osobne byla pozitivní informace. Grupa freediveru se skládala z techto clenu:  Tomáš Burián ( Tom ), Matej Hron ( Ruža ), Martin Petrisko               ( Šampión ), Michal Rišián ( Rýša ), Martina Sailerová ( Martina ), Martin Zajac ( Zajko ), Jakub Žárský ( Kubajs ), Jaromír Žárský, Kapitán Jirka M. ( Kápo ) a já Zdenek Schuster. Dle prvních pokynu byl odlet naplánován pár minut po 00:00 hod. dne 6.3.09, ale jak už je zvykem, nebylo tomu tak. Druhý termín odletu QS 348 byl presunut na 10:30 hod. téhož dne, což byla finální verze. Sraz byl predem urcen u prepážky Travel Servisu, což prevážná cást výpravy splnila. Po rychlém seznámení a prerozdelování vecí z duvodu nadváhy byla výprava pripravena vydat se vstríc novým zážitkum. Samozrejme nesmím opomenout ceské predpisy o rozmerech prírucních zavazadel, na které jsme nebrali ohled a hned u první kontroly byl problém. Naše monoploutve byly svými velikostmi atipické, ale po predstavení naší výbavy a sdelení, že letíme na Mistroství sveta vše zabralo. Naše ploutve byly opatreny nálepkou nadmerného zavazadla. Nyní už nás cekaly pouze zvedavé letušky a pár cestujících vyptávajících se, co to máme za krídla. Behem cekání na letadlo jsme si krátili chvíli plánováním  a opetovným seznamováním. Po nalodení do plne obsazeného letadla Boeing 737-800 a následným odlepením od vzletové dráhy c. 24 v 10:50 hod. jsme se vydali na dlouhou ( 4.500 km ) cestu smer jihozápad na ostrov Tenerife. Samotný let byl poklidný, i když nohy a hýžde byly jiného názoru. Po pristání na ostrove Tenerife, které je jedním z nejvetších ze sedmi ostrovu tohoto souostroví v 15:30 hod. místního casu ( -1 h ) jsme se presunuli pred letištní halu, kde byl domluvený sraz s jedním místních domorodcu. Po 30 min. osamoceném cekání jsme s rozhodli, že uskutecníme presun bez našeho pruvodce. O taxíky, kterých bylo pred halou spousty nebyla nouze. Celá výprava se usadila do trí taxíku vcetne našich báglu.



Po presunu do prístavu Sant Miquel jsme se nalodili na zde zakotvenou krásku nesoucí jméno Valhalla. Kajuty, které byly prostorné a šikovne rešeny nabízely hned nekolik vychytávek od úložných prostoru , až po WC. Moje kajuta byla umístena v levé prední cásti této lodi. Mým spolubydlícím byl Martin P., který patrí ve svete freedivingu mezi nové objevy, což predvedl na MR 08‘ svým umístením. Po velkém nákupu, který skýtal 150 litru vody, 15 kg rýže, spooousty zeleniny jsme usoudili, že náš trénink zahájíme zítrejšího dne. Dnešní noc jsme trávili v tomto prístavu. Po vydatné veceri a s plnými žaludky, jsme se kolem 23 hod. presunuli do kajut naší lode. 

7.3.09
Ranní probuzení kolem 08 hod. bylo zahájeno hlasitým dupotem na palube. Po vystrcení hlavy stropním okénkem jsem zjistil, že asi poslední budulínek, který si doprává budu já. Ke snídani byla servírována ovesná kaše a to naším šéfkucharem, kterým byl nedobrovolne zvolen Tomáš. Náš katamarán se konecne odlepil od prístavního mola v 11 hod., což bylo podle plánu zpoždení o 3 hod., ale zmena je život. Ješte pred vyplutím na oceán jsme doplnili pohonné hmoty pro prípad neocekávané situace, kterých se na mori muže stát opravdu mnoho. Následujících 5 hod. bylo venováno preplavbe podél ostrova Tenerife na lokalitu Los Gigantes.



Behem cesty jsem na sobe zpozoroval príznaky morské nemoci, což jsem nebral v potaz. Po príjezdu na již zminovanou lokalitu se však moje predtuchy vyplnily. Veškeré myšlenky smerovaly na muj plavající žaludek, avšak bez úspechu. Na této lokalite byl zahájen samotný trénink a to šnorchlováním a seznamováním se se zdejšími podvodnímí skalisky. Pri jednom z ponoru byla objevena odpocívající trnucha Velká, která nerušene vegetila v 15 metrech pod jedním z velkých kamenu. Náš odpocinek na vodní hladine byl za prítomnosti žahavých meduz ( Galéry ), kterých v této lokalite bylo bezpocetne. Pri jednom z ponoru se tato krásná, ale zákerná meduza prošla po Martinovém ( Zajko ) obliceji, což bylo signalizováno cerveným zdurením. Prístrojoví potápeci ( Jakub, Martina a Jaromír ) se byli taktéž obeznámit se zdejší faunou, avšak bez velkých zážitku, jako tomu bylo v našem prípade. Jakub se zameril na svoji foto techniku, u které se snažil vychytat poslední mouchy. Noclehem pro tento den byla zvolena tato lokalita z duvodu zítrejší tréninku ve zdejších vodách. O veceri, o kterou jsem prišel díky morské nemoci si moc nepamatuji. Moje myšlenkové pochody byly i nadále zpomaleny.

8.3.09
Po dlouhém 15 hod. spánku jsem zahájil kontrolní zkoušku mého stavu s negativním výsledkem. Zbytek týmu nehlásil žádnou újmu na svém žaludku, jako v mém prípade. Byl zahájen zkušební ponor na hloubce 50 m bez mé úcasti. Pocasí bylo nevlídné až protivné, zataženo s mrholením.



Po zdolání 50 m hloubky ( vetšina týmu ), byl vydán pokyn k prejezdu na La Gomeru a ke stolování snídane ( pomerance, jablka ). Samotný presun trval 4 hod., behem kterých vetšina z týmu ulehla. Ti co nezamhourili ocka byli odmeneni elegantními pohyby na prídi, o které se starala skupinka delfínu. Po 4 hod. se naše lod presunula k západní cásti tohoto ostrova, lokalita Valle Gran Rey, kde byl uskutecnen prístrojový ponor ve složení Ruža a Martina. Dle jejich sdelení se jednalo o bežný ponor bez velkých zvláštností. Z této lokality byl zahájen prejezd do prístavu ke kterému došlo v 17:30 hod. Na tento okamžik jsem se tešil 2 dny a hlavne muj žaludek. Hned po zakotvení v doku prístavu San Sebastián se cást týmu rozhodla ulovit zdejší ryby, které vyskakovaly kousek od našeho stání a vyslovene si ríkaly o chycení. Proto jsme vytvorili provizorní pytlacku a hurá na vec. Po nekolika nezdarených nadhozech jsme byli upozorneni zdejším domorodcem, že kousek od nás je policejní stanice, a že jisto jiste o nás sledují. Po tomto sdelení jsme se rozhodli ukoncit naši boholibou cinnost a presunuli jsme se se zbytkem týmu do centra zábavy. Po rychlé obhlídce jsme pristoupili k veceri a ke zlatavému moku. Ve 22 hod. byla naším trenérem Zajkem vyhlášena vecerka, což znamenalo zrychlený presun na lod. Ve stavu mírné opilosti ? ( až na vyjímky ), jsme se dostali do našeho prístavu, kde zrovna panovalo vyvrcholení prílivu.

9.3.09
Po budícku, který byl opet signalizován dupotem na hlavní palube, jsem se s klidným žaludkem a hlavou presunul do kuchynky, kde se již nacházel náš trenér Zajko spolu s Míšou R.. Z jejich hovoru bylo zrejmé, že vcerejší vecer nekoncil po príchodu na lod, ale pokracoval za prítomnosti pana Bacardiho až do brzkého rána.  Program pro dnešní den byl jasný, dopolední trénink kousek od prístavu a po té presun zapujceným vozidlem do vnitrozemí tohoto ostrova. Jelikož panovalo krásné slunecné pocasí, výlet byl zrušen a nahrazen obeplutím ostrova La Gomera. Po vyplutí v 10 hod. z prístavu San Sebastián jsme byli opet privítány oceánem a jeho s penenou hladinou, která spíše signalizovala príchod nejakého cyklónu než-li ideální podmínky na nekolikahodinovou plavbu.



Moje myšlenky se opet hroutily a energie, která byla získána v prístave, byla nyní úsilovne vynakládána na udržení mé vnitrní rovnováhy. Po 30 minutách plavby se cást týmu rozhodla opet hibernovat, což však muj žaludek odmítal. Po 3 hod. plavby jsme dopluli ke skalisku zvaném Varhany, které svým vzhledem pripomínají tento nástroj.



Zde byla fascinující nejen samotná skaliska, ale samotné spojení s bourícím oceánem, príboji a my mezi tím vším. Na krátkou chvíli, která cinila jen pár minut, jsem úplne zapomnel na moje problémy s kinetózou a kochal se krásou, která nám byla predstavována Poseidonem. Po nekolika obeplutích tohoto úžasného místa jsme se vydali k dalšímu, které bylo na dohled a tím byly dva výcnelky pripomínající žralocí zuby.



Zde byl také výsledný efekt ohodnocen jako kladný, což bylo mj. signalizováno cvakáním uzáverek našich fotoaparátu. Z tohoto místa a splnými hlavami jsme se presunuli dále podél ostrova k výcnelku u mesta La Calera, kde jsme zakotvili. Do vody byl vyslán scuba tým ve složení Jakub, Martina a Míša R. Po hodinovém ponoru jsme se s lodí presunuli na hlubší místo, což bylo displejem signalizováno císlicí 100 metru. Po kvalitním strecinku, který je základem tohoto „ sportu „ jsme všichni vcetne me naskákali do vody.



Ve vode byly umísteny dve lana 60, 50 m ( lajny ), na jedné Martin P, a Zajko. Já spolu s Ružou a Tomem jsme byli na druhém kratším lane. Samotné ponory byly ohodnoceny jako kladné, ale moje zklamání bylo zjevné, jelikož moje príprava na studenou vodu, která panovala po celý pobyt cca. 18°C, a s 3 mm neoprénem, nebyla príliš dostatecná. Rada zní: do této oblasti jen se 7 mm a šálu ?. Po vytažení bojek i lan jsme se presunuli zpet do našeho materského ostrova v San Sebastián. Bylo zrejmé, že dnešní den zakoncíme nocní plavbou, což se tak stalo.



Po 2 hod. plavby se do cesty pripletl malý rybárský clun, na kterém byly dve osoby pískající a volající neznámá slova „ help „. Nechápali jsme co se deje a dle námorních zákonu o záchrane jsme nemohli jen tak odjet bez povšimnutí, tudíž se náš kapitán Jirka rozhodl priplout blíže a zjistit, co je za problém. Po vypnutí motoru se Jirka zeptal ( samozrejme Španelsky ), co je za problém, na což oni odpovedeli „ No problem „. Jirka se mírne pozasmál a s klidným výrazem v obliceji opet zahájil návrat. Po priplutí do prístavu ve 21 hod. se cást výpravy rozhodla, že dopreje svému telu a pohostí ho nejakou místní specialitou. Naše ocekávání bylo, až na Ružu a Martinu, zakonceno pizzou. S plnými žaludky a samozrejme i zážitky jsme ulehli do našich kajut a tešili se na další nadcházející den, který také sliboval velkou dávku nových zážitku.

10.3.09
Ranní probuzení nebylo dle mého ocekávání zaprícineno chozením po palube, ale slunecním svitem, což bylo príjemné a pozitivní. Po príchodu na palubu jsem zjistil, že zbytek týmu stále nedokoncilo pasivní regeneraci až na Toma, který jako každé ráno ( tedy pouze u pevniny ), provádel strecink tela pri východu slunce. Po probuzení a lehké snídani jsme se opet rozhodli pokoušet Poseidona a odpluli jsme s lodí 10 min. od prístavu. V prubehu tréninku panovaly ideální podmínky, slunícko i bezvetrí, až na tu studenou vodu.



Opet byly nataženy dve lana a to: 46, 67 metru. Šampión zdolal hloubku – 60 m a Zajko - 67 m. Výkony zbytku týmu nestojí za zverejnení ?. V 11 hodin byl ukoncen trénink a zahájil se presun zpet do prístavu. Zde bylo zapujceno vozidlo ( transporter ) za 95 E na 24 hodin. Pri prebírání jsme byli mile prekvapeni v jakém stavu vozidlo je. Problém nastal až po nasednutí, kdy náš pocet nebyl roven sedadlum, tudíž musela nastat menší komprese na zadním sedadle. Vozidlo i s tímto handicapem jelo jako o závod. Náš cíl byl jasný - El Cedro, což je periférie místního národního parku v samém srdci tohoto ostrova. Cestou jsme míjeli spousty krásných míst, skaliska, údolí, banánové plantáže.



Po príjezdu k odbocce na El Cedro bylo rozhodnuto, že nebudeme plýtvat našimi drahocennými kroky a sjedeme autem až do samého údolí.               ( podotýkám, že vetšina turistu šla pešky ). Po pár metrech jízdy jsme zjistili, proc tomu tak je, mírné sesuvy, nemalý sráz a hrbolatá cesta. Po úspešném prejezdu jsme se dostali až k samotnému obcerstvení, kde jsme doplnili energii, nekdo zlatavým mokem, jiní džusem. K jídlu byla servírována koza a veprové, což byla z mé strany trochu chyba výberu. To, co melo predstavovat kozu byla halda rozdrcených kostí s vazivovou tkání. Myslím, že jediný kdo se porádne najedl byla místní kocka, která behala od jednoho stolu k druhému. Její žaludek neznal hranice a to, co melo být urcené pro moji potrebu snedla bez jakýchkoliv problému. Nakonec jsem uhradil svoje energické ztráty chlebem a zeleninou. Následne jsme se vydali do místního kanonu, který se nacházel pod již zminovaným obcerstvením. Do tohoto údolí vedly kamenné schody. Po 10 min, zacali odpadávat první clenové týmu. Samotné schody lemovaly kraj tohoto kanonu, ze kterých bylo videt nádhernou scenérii s vodopádem i pustým oceánem. Po sestupu ( o 500 výškových metru ) jsme dorazili k prehrade, která zadržovala vodu z již zminovaného vodopádu. Výhled z tohoto místa byl odmenou za výstup, který nás následne cekal. Po zahájení výstupu jsme míjeli horskou kozu, která svým vzhledem pripomínala spíše lucifera. Po 30 min. výstupu jsme zdolali výchozí bod, kde nás vyckával zbytek týmu. Následne jsme se s vozidlem presunuli na nejvyšší horu tohoto ostrova Pajarito  ( 1.480 m ), odkud byl nádherný výhled na zapadající slunce, které utápelo své paprsky v nekonecném oceánu. Tento vrchol byl v minulosti používán k rituálním obradum, což zde bylo znázorneno kameny, které byly situovány do tvaru kruhu. Po samotném západu slunce a potrebné fotodokumentaci jsme se presunuli zpet do prístavu, kde jsme povecereli a zahájili pasivní regeneraci.  

11.3.09
 Po vcerejším nárocném dnu byl ustanoven budícek na 8:30 hod., což vetšina týmu dle mého ocekávání nedodržela a už od 07 hod. zahájila ranní rituály. Po vydatné snídani se vetšina týmu presunula do našeho transportéru, který stál u zdejšího prístavu zaparkovaný a opet pripravený na další nárocnou vyjíždku. Vozidlem jsme se presunuli zpet k místu ukoncení vcerejší vyjíždky tzn. El Cedro a dále pokracovali do vnitrozemí ostrova na místo zvané La Laguna Grande, kde jsme spatrili neporušený les v prirozeném prostredí, bez jakéhokoliv zásahu cloveka. Tyto stromy byly porostlé zeleným mechem, na míste se nacházela endemická zvírata a ve vzduchu byla cítit vysoká relativní vlhkost, která zrejme zaprícinuje tento celkový stav toho porostu. Z této Laguny, která byla pro dnešní výlet naším hlavním cílem, jsme se dále presunuli pres vnitrozemí a pres samé srdce národního parku De Garajonay k severní cásti tohoto ostrova. Zde byla provedena zastávka u mesta Agulo, ze kterého byl nádherný výhled na otevrený oceán i na samotné zelené údolí. To vše bylo umocneno nádhernou variací táhnoucích se mraku od vnitrozemí. Z tohoto místa nás dále cekal velice nárocný prejezd pres hrebeny hor, kolem banánových plantáží a dále podél mesta Hermigua a laguny zvané Presa de Mulagua. Další a také poslední cíl naší cesty byl náš prístav v San Sebastián, kde vyckával zbytek týmu. Po príjezdu a následném vrácení vozidla byl zahájen pozdní obed, který nám naservíroval Tomáš a to testoviny s tunákem. Po chutném pokrmu jsme se opet vydali ve 14 hod. na širé more a naším cílem byla již známá lokalita Los Gigantes. Behem plavby panovalo nevlídné pocasí, síla vetru umožnovala rozvinutí hlavní plachty.



Rychlost plutí dosahovalo 7 uzlu, ale hlavne samotná lod zmenila stabilitu a to k lepšímu, což se okamžite projevilo na mém rovnovážném ústrojí. Po 3 hod. plutí k ostrovu nás doprovázel vydatný déšt spolu s vlnami, kterými jsme proplouvali prední cástí lode. Po priplutí v 18:30 hod. jsme okamžite zahájili trénink. Behem prípravy nám byl naklonen sám Poseidon, který zmírnil úcinky vln, což jsem hlavne Já ocenil. Samotný trénink probíhal, až do samotného setmení a to doslova. Já jsem ukoncil svoji tréninkovou cinnost jak bylo mým zvykem predcasne z duvodu tresu. Po zahrátí již pripraveným cajem bylo opet vše v norme a mohl jsem se zapojit do vytahování samotných bojí. Po veceri, která skrývala zbytky testovin s tunákem, pecivo a máslo, byl zahájen další ponor, který byl však urcen prístrojovým potápecum Jakubovi a Martine. Po jejich úspešném absolvování tohoto ponoru a následném Jakubove sdelení, že mu neustále tece do neoprénu, byl opet dnešní den ohodnocen jako kladný. Noc byla strávena na této lokalite, za prítomnosti zvedavých a všudyprítomných racku.

12.3.09
Dnešní probuzení, které vyvrcholilo v 08:30 hod. nebylo nijak rušeno okolními vlivy až na zvedavé racky, kterí s východem slunce opoušteli svá hnízdište. Slunce se zatím pred námi skrývalo, jelikož bylo schováno za jedním z mnoha skalisek Los Gigantos. Po lehké snídani následovalo zahrátí organizmu a nutný strecink pred tréninkovou jednotkou. Na tuto cást tréninku bylo zapotrebí vetší hloubky, tudíž kapitán zaradil plíživý presun lodi. Behem toho nás slunícko svými paprsky nabíjelo pozitivní energií, což bylo poznat na samotné nálade týmu. Po presunu na 100 metrovou hloubku byly tradicne spušteny dve lana ( 46, 80 m ). Voda byla vyhrátá na príjemných 19°C, což jsem pocítil hned pri prvním kontaktu. Viditelnost se pohybovala kolem 15  - 20 metru. Kratší lajna byla urcena Tomovi, Ružovi a me. Druhá byla rezervována zbytku týmu. Každý z nás zahájil individuální warm up, což je navození urcitých mechanizmu, které se spouštejí pri kontaktu s vodou a se samotnou zádrží dechu. Zajko zahájil svuj finální ponor konstantní váhou s ploutví ( mono ), pri kterém bez jakýchkoliv problému zdolal hloubku – 79 m. Šampión v téže disciplíne zdolal – 65 m a Míša R. – 79 m free imersion.



V týmu panovala obrovská radost z dosažených výsledku, ale i na naší bojce padaly osobní rekordy, náš šéfkuchar Tomáš zdolal hloubku 46 m a Ruža taktéž. Moje výkony byly i pres velké snažení ovlivneny zimourivým tresem, což se už mimochodem projevovalo bolestí v krku i rýmou. Moje zakoncení na lajne bylo zpríjemneno zkouškou Zajkovy monoploutve, která me velice nadchla a také nové C4, které ve me nechaly díky svému zpracování a mekkosti príjemnou zmenu od klasických Cressi 3000.



Po nutné podvodní fotodokumentaci, kterou zajištoval náš hlavní fotograf Jakub, jsme se presunuli na náš katamarán. Po 15 minutovém odpocinku se však z nenadání ozval výkrik jednoho z clenu týmu se slovy „ delfíni “ na což všichni zareagovali a ihned se presunuli na príd naší lode. Zde se již pohybovali 3 delfíni, ze kterých byla cítit hravost a spokojenost. Jirka zareagoval zrychlením lodi, což se delfínum líbilo a do svých variací zaradili také výskoky a ruzné klicky, z jedné špice na druhou. Cást týmu se rozhodla, že pokusí štestí a pujdou si s nimi zaplavat, na což delfíni zareagovali zdrženlivým ústupem. Jediným štastlivcem byl Šampión, kolem kterého jeden z delfínu profrcel a s následnou otockou zamíril zpet do houfu. Po znovu nalodení a následné debate jsme usoudili, že toto shledání bylo to nejhezcí, co jsme zatím za celý pobyt videli.



Setkání s tímto tvorem tvárí v tvár zanechá v cloveku vzpomínku, která je uložena do schránky dlouhodobých. Její opetovné prehrání prináší cloveku úctu, pochopení a to nejen k tomuto morskému tvoru, ale k celé prírode.    
Po tomto shledání jsme ve 12:30 hod. pokracovali do našeho materského prístavu. Cestou jsme zakotvili na jedné z lokalit, kde dle Jirky dochází k castému výskytu rejnoku. Tento fakt je zaprícinen krmením techto tvoru na této lokalite. Naše euforie z predchozího setkání ješte neutichla a už jsme se pripravovali na další. Po spuštení kotvy jsme naskákali do vody a zacali pátrat. Do vetších hloubek se presunuli naši prístrojový potápeci vcetne Jirky, tudíž na naší lodi nebyl nikdo. Po hodinovém hledání jsme usoudili, že rejnoci nejsou zrejme doma, a že Poseidon nechtel, abychom zažili další setkání, tudíž jsme se spokojili s hejnem Barakud. Na této lokalite panoval silný proud, naše lod se od nás postupne vzdalovala. Naše snažení o udržení krátké vzdálenosti bylo marné, tudíž jsme museli naše snažení z intenzivnit. Po 20 minutovém kopání ploutví jsme se konecne dostali na lod. Po pár minutách se z vody vynorili i naši scubáci ( bez Jirky ), kterí videli vše ( akorát ty rejnoci jim chybeli ). Náš kapitán byl spatren po nekolika minutách 200 metru od lodi. Po další pul hodine se i jemu podarilo vyhrát boj nad silným proudem a dostat se k lodi. Tato lokalita v nás zanechala smíšené pocity, sice jsme nevideli rejnoky, ale hejno barakud také není k zahození.



Další zastávka v rozboureném mori byl prístav Sant Miguel, do kterého jsme dopluli v 19 hod. Po zakotvení, napojení na elektrinu a doplnení vody, jsme se presunuli do jedné z místních restaurací Staekhouse, kde jsme následne rozebrali celý náš pobyt u sklenky vína. Došlo i na hlavní chody jako napr. pizza, morské plody a záver patril sladké zmrzline. Po ukojení našich chutových pohárku a po zaplacení 250 E, byla naším trenérem vyhlášena vecerka. Zítrejší program byl jasný, brzké vstávání, generální úklid celé lode a návrat domu.

13.3.09
Budícek do posledního dne byl zahájen kolem 8 hod. ranní. Šampión, který neúnavne odfukoval v naší kajute byl zjevne utahaný. Já jsem se rozhodl, že poslední den ukoncím tradicním seznamovacím behem kolem našeho okolí. Moje cesta vedla podél pobreží, golfovým hrištem, až k zátarasám, kde jsem musel zapojit trocha balance na velkých kamenech. V dáli byl slyšet príboj. Muj cíl byl jasný. Po 15 minutách se dostávám ke skalisku, které je neúnavne bicováno vlnami, všude kolem byla jen zpenená voda. Po porízení nezbytné fotodokumentace jsem se rozhodl, že cílem mého behu bude jeden z mírných vrcholu, který se nacházel cca. 4 km od našeho prístavu. Do zad mi hrálo vycházející slunce. Po 30 minutách jsem se nacházel na vrcholu, odkud byl nádherný výhled na celé okolí vcetne more. Nad hlavou mi neustále létala dopravní letadla, což mi pripomnelo, že bych mel zahájit návrat do prístavu. Moje dobehnutí v 10 hod. bylo naplánováno na pravou chvíli, vyvrcholením poslední spolecné snídane, kde se podávaly ovesné vlocky a pecivo. Po mírné regeneraci jsem priložil ruku k dílu a vrhnul se na úklid. Moje úloha jakožto i zbytku týmu byla jasná, drhnutí podlahy. Naše lod byla spenená od stožáru až po kýl. Po vygruntování jsme se vrhli do kajut a zahájili poslední cinnost na této lodi a tou bylo balení. Všechny naše veci jsme následne uložili na molo podél lodi. Kolem 12 hod. jsme všichni pristoupili k obedu, který nám pripravil spolu s Ružou náš šéfkuchar a tím byla míchaná vajícka se zeleninou. Po nacpání našich žaludku jsme se rozloucili s lodí, která nás ani jednou nezklamala a vždy nám posloužila k naší spokojenosti. Všechna zavazadla byla odnesena na kraj prístavu, kde byly následne prendány do zde zaparkovaných taxíku. Po 20 minutách jízdy pres mesto Sant Miguel jsme se ocitli na zdejším letišti. Naši ridici žádali 48 E za prevoz, což jsme po dlouhém pocítání a shánení drobných uhradili. Po presunu do letištní haly, jsme zjistili, že cas odletu zustává zatím nezmenen ( v 15:30 hodin, c. letu QS 349 ). Presunuli jsme se proto do naší odbavovací zóny, která se nacházela na opacné strane této haly. V dáli již byli slyšet hlasití turisté. Po príchodu jsme zjistili, že se jedná o ceské chlapce, kterí si zjevne menili své názory z pobytu. Po dlouhém cekání ve fronte, prišla rada i na nás. Zavazadla mela dle našeho mínení mírnou nadváhu, což bylo i patrné z obliceje naši slecny, která tato zavazadla prebírala. Všechna zavazadla byla odbavena, mimo našich krídel s monoploutvema. Po krátké konverzaci našeho trenéra se snedou slecnou,  bylo vše v porádku. Na rentgenech až na pár vyjímek probehlo vše bez komplikací, samozrejme, že Jakubovo foto nádobícko nenechalo žádného dozorujícího nadstrážmistra v poklidu. Po menším zpestrení jsme se konecne dostali do prostoru plných turistu vyckávajících na svuj let a krámku se suvenýry. Po nezbytném nákupu jsme se presunuli k našemu východu. V 15:20 hod. jsme prejeli autobusem k našemu letadlu Travel servisu. Bylo již zrejmé, že cas odletu 15:30 hodin je ohrožen. Naše císla sedadel signalizovala, že opet budeme roztroušení po celém letadle. Po nezbytném zhlédnutí instruktážního filmu o bezpecnosti, jsme se konecne presunuli na ranvej, kde jsme nabrali potrebnou rychlost a v 15:50 hod. se oddelili od tohoto krásného ostrova. Behem letu bylo servírováno obalované kurecí maso s rýží, zelenina a nechybel ani zákusek. Zbytek se nacházel v prední i zadní cásti letadla, tudíž naše komunikace byla omezena. Po 4 hod. letu, náš kapitán hlásil priblížení se k Pražskému letišti, což bylo také zretelné z LCD displeju, kde probíhala animace letu. Dosednutí letadla ve 21:50 hod. na Pražské Ruzynské letište bylo zakonceno hlubokým potleskem cestujících, které patrilo naši posádce. Po presunu do haly jsme zakoncili naši tréninkovou akci vyzvednutím zavazadel ( nepoškozených ) a rozloucením se s celým týmem.



Na záver bych chtel podekovat celému týmu za príjemnou atmosféru, která byla behem celého pobytu naladena, obzvlášte našemu trenérovi, šéfkuchari a samozrejme kapitánovi, který si vždy profesionálne poradil s nástrahami oceánu. Verím, že tato akce zahájila dlouhou a spolecnou cestu novými zážitky, které nás jiste cekají na dalších podobných akcí.
Dekuji

Zdenek Schuster   

Foto: Jakub Žárský a posádka

Zpět na přehled článků