Open Menu

S Apneamany pod plachtami a bez dechu

- Kyklady 2017, část 1. -


Thira, městečko Oia s výhledem do kaldery (všechny obrázky najdete v galerii)

 

Prosinec 2016, půl roku do odjezdu

Kyklady - skupina ostrovů v Egejském moři, náležící Řecku a rozprostírající se mezi pevninou na severu a západě, Krétou na jihu a dalším souostrovím Dodekany, respektive Tureckou pevninou na východě. Souostroví je tvořeno 30 většími a zhruba 190 menšími ostrovy, které jsou zahrnuty pod jednu prefekturu, se sídlem ve městě Ermupoli na ostrově Syros. Tak pravý obecný popis.

S myšlenkou vydat se do oblasti Kykladských ostrovů, na lodi a s freediverskou výbavou k tomu, jsem si pohrával od října 2013, kdy jsme se vrátili z obdobné výpravy u ostrova Kos. Převést myšlenku na skutečnost se začalo dařit až v prosinci 2016, kdy se začalo s plánováním a sháněním posádky. Podařilo se dát dohromady posádku sedmi lidí, všichni Apneamani. Naplánovaná trasa plavby má zhruba 450 Nm a v konečném itineráři se pak nachází 54 lokalit/míst, které se dají po trase navštívit.

 

Den první, pátek 26.5. 2017


Nastoupená posádka před odletem - Míra, Michal, Vojta, Ivet, Tomáš a Hanka (Aleš jako kapitán, je z druhé strany snímku)

 

Sraz máme v pátek dopoledne na pražském letišti, odkud letíme přímým spojem do Atén. Odlétáme bez zpoždění a po dvou a půl hodinách klidného letu přistáváme v Aténách, na mezinárodním letišti Eleftherios Venizelos. Po shledání se zavazadly a dopravě z letiště do města se ubytováváme v hotelu. První noc trávíme ještě na pevnině, protože standardní den pro přejímky lodí jsou soboty.

 

Den druhý, sobota 27.5. 2017

Dopoledne před odhlášením z hotelu máme exkurzi do národního archeologického muzea, které máme kousek od hotelu. Po prohlídce muzea a odhlášení z hotelu, se přesouváme do maríny Alimos.

V jednu hodinu odpoledne začínáme přebírat loď a připravovat se k vyplutí. Vše, včetně dvou velkých nákupů, se daří vyřídit do páté hodiny a v 17:20 opouštíme marínu a vyplouváme na moře vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům.

Na dnešek máme naplánovanou plavbu jen na mys Sounio k Poseidonovu chrámu. Trasa má 24 Nm a zvládáme ji uplout za 4 hodiny. Do zátoky pod chrámem doplouváme už za tmy a za deště po deváté hodině večer. Házíme kotvu na 8 m a dáváme tam cca 40 m řetězu. Noc byla klidná, přestalo pršet a vál pouze slabý severní vítr.

 

Den třetí, neděle 28.5. 2017

Ráno během snídaně vítr sílí a po chvíli zjišťujeme, že vlečeme kotvu. Při překotvování se ukazuje že ve vodě nebylo 40 m řetězu, ale stěží 20 m. Po snídani část posádky provádí výsadek na břeh a jde se podívat na Poseidonův chrám. Na lodi zůstávám s Vojtou a věnujeme se označení délek kotevního řetězu. V 10 hodin se vrací pozemní výsadek a vyplouváme směr ostrov Milos.


Mys Sounio s Poseidonovým chrámem

 

Přeplavba měla nějakých 65 Nm a podařilo se nám ji celou uplout v kuse. Byl to krásný jachting. Už při vyplutí nám foukal zadoboční vítr 15 knts, který zesílil až na 20 knts. Vlny dosahovaly 0,5-1 m a později až 2 m. Dopoledne sem tam přeháňka, odpoledne se i trochu vyjasnilo, ale k večeru opět zapršelo.

Na Milos doplouváme kolem osmé večer. Proplouváme úžinou mezi ním a ostrovem Kimolos, na jehož jižním pobřeží se na noc schováváme. Kotvíme na 6 m hloubce a s 35 m řetězu a kotevním alarmem noc probíhá v poklidu.

 

Den čtvrtý, pondělí 29.5. 2017

Ráno je stále je zataženo, občas přeháňka, ale i tak nacházíme síly a nadšení na první potápěčskou lokalitu. Po obědě obeplouváme Milos kolem východního a jižního pobřeží. Na východním pobřeží, na pláži Thiafes, se nachází bývalý důl na síru. Pěkná lokalita pro fandy opuštěných staveb a těžebních zařízení. Z vybavení tu lze nalézt vše možné od ponků z dílen až po velký dieselagregát. Na jedné straně zátoky je také přístupná krátká štola. Na druhé straně se pak dá prolézt krátkým tunelem do sousední zátoky.


Ostrov Milos, lokalita Thiafes, bývalý důl na síru

 

Po návratu na loď pokračujeme v plavbě dál podél jižního pobřeží k jeho západnímu cípu. V zátoce Kleftiko nacházíme kotviště pro další noc. Je to romantické pobřeží tvořené bílou pískovcovou skálou, větrem a mořem vymodelovanou do různorodých tvarů. Na gumáku obdivujeme krásy zátoky slibující pěknou šnorchlovačku.

Během dne se počasí lepší a k večeru se trhá i oblačnost a objevuje se slunce.

 

Den pátý, úterý 30.5. 2017


Ostrov Milos, zátoka Kleftiko

 

Ráno modroha (obloha bez mraků), konečně slunce a teplo! Po snídani do vody. Nacházíme tunel vedoucí po hladině do skály, na jehož konci je krátká spojka pod vodou na otevřené moře. Nádhera! Další tunel se na hladině zužuje a posledních 5 m je třeba doplavat pod vodou do naprosté tmy. Odvážnému freediverovi se otevře velká jeskyně s čnící mohylou spadlého stropu uprostřed. Svítilnu rozhodně s sebou!

 

   

Po šnorchlovačce a zaslouženém obědu vyplouváme dál a míříme na ostrov Folegandros. První dvě hodiny plujeme na plachty, ale vítr lehá a zbytek dne už jen motorujeme. Ostrov obeplouváme ze severu a hledáme lokality. Ty bohužel nenacházíme. Ale i tak je plavba podél severního pobřeží krásná. Vidíme vesničku Chora, tyčící se na skále nad mořem, kterou máme v plánu navštívit další den. Plavbu zakončujeme v přístavu Karavostasis na jihovýchodním cípu ostrova. Krásný malý přístav, chráněný proti severním, západním i jižním větrům. U mola už není místo, tak kotvíme v zátoce na hloubce 3-4 m.

 

Den šestý, středa 31.5. 2017

Dopoledne prohlídka Chory. Ještě před odjezdem autobusu stíháme koupit na molu od rybářů dva čerstvé tuňáky. Autobus přijíždí na čas (cena v květnu 2017 byla 1,80 euro/os.). Samotná cesta starým autobusem Mercedes Benz 508D stojí za to! Jízda trvá necelých 10 minut, z přístavu jsou to pouhé 3 km do kopce.


Ostrov Folegandros, pohled od kostela panny Marie na ostrov s vesnicí Chora

 

Chora se nachází na severovýchodním pobřeží ostrova Folegandros a tyčí se zhruba 200 m na skále nad mořem. Údajně jedna z nejhezčích Chor v Řecku. Bílé fasády, modré dveře, okna, okenice, zábradlí, krásné náměstíčko s posezením pod stínem stromů – klasika z pohlednic! O dalších 100 m výše se na skále bělá kostel Panny Marie. Na vesnici bylo nejhezčí to, že teď před sezónou byla ještě bez turistů.


Ostrov Folegandros, náměstíčko ve vesnici Chora

 

Po návratu na loď a obědě, ve dvě hodiny odpoledne vyrážíme směr Santorini. Chvíli plujeme na plachty, pak na motor. Hlavně, že je hezky! Po 4 hodinách plavby připlouváme k jihozápadnímu vjezdu do kaldery. U ostrůvku Aspronisi kotvíme a trénujeme na hloubkách. Loď je zakotvena na 10 m hloubce a na řetězu je spuštěna k hraně podvodního útesu. Kousek za lodí padá dno až do stometrové hloubky. Vynikající viditelnost, žádné zrádné proudy, prostě ideální podmínky na trénink!

Po tréninku odplouváme na dnešní kotviště v závětří u jihovýchodního pobřeží hlavního ostrova Thira. Náhle od Santorini vyplula velká spousta lodí, pryč od ostrova. Že by se sopka znovu probudila? Kdepak! To je jen výprava na západ slunce do moře. Atrakce pro turisty! Před devátou kotvíme, noc příjemná i přes svěží vítr.

 

Den sedmý, čtvrtek 1.6. 2017

Plujeme do přístavu Vlikhadas doplnit plyn do vařiče. Zjišťujeme že hloubka uvedená v mapě i v průvodci Greek Waters Pilot se neshoduje s realitou. Při vjezdu do přístavního bazénu nasedáme na dno, ponor lodi máme cca 1,8 m. Naštěstí nasedáme jen velice zlehka. Dno je zanesené pískem a bahnem, tak je to jako do peřin. Vycouvat jde velmi snadno a samotný výsadek musí proběhnout na gumáku.


Santorini, ostrov Thira, jižní pobřeží

 

Přeplouváme na potápěčskou lokalitu Mavro Vouno Caves na jihozápadním pobřeží ostrova Thira. Je to pěkný kus pobřeží tvořený svislými útesy z černé skály s různě hlubokými zářezy a s několika průlezkami. Kolem pobřeží ale proplouvají výletní katamarány, a tak se člověk musí držet do maximální vzdálenosti 15 m od útesů, jinak jde o krk.

Odpoledne vplouváme dovnitř kaldery na lokalitu Old Mine. Do moře je tu zřícené nakládací zařízení (příhradová konstrukce), kterým se vytěžený materiál z místního dolu nakládal na lodě. Kousek pod hladinou je do stěny útesu ukotven velký řetěz, který vede dolů do hloubky. Dno u stěny útesu je 80+ m a kousek od břehu i 200+ m.

Večer přeplouváme na další kotviště do středu kaldery, mezi ostrůvky Palea Kameni a Nea Kameni, které jsou vlastně zbytky odstřeleného vulkánu a Nea Kameni dnes tvoří jeho nový vrchol, který ční nad hladinu moře. Voda je kolem ostrovů zbarvena do špinavě modré až hnědé barvy z vývěrů z vulkánu a v moři jde krásně vidět hranice mezi čistou a zakalenou vodou. Kotvíme u ostrůvku Palea Kameni v jedné malé zátoce na jeho severovýchodní straně.

 

Den osmý, pátek 2.6. 2017

Den začíná probuzením už ve standardních 7 hodin ráno, člověk je přece na dovolené a nesmí se flákat. Po snídani vyplouváme a nejprve se pokoušíme nalézt vraky dvou lodí, které by u výše zmíněných ostrůvků měly být. To se bohužel nedaří, kvůli zakalené vodě je viditelnost sotva 15 m.

Přeplouváme na další lokalitu k západnímu pobřeží ostrova Thira, kde si dáváme trénink na hloubkách zakončený šnorchlovačkou podél útesů. Tady se poprvé a naposledy "zblízka" potkáváme s delfíny, kteří chvíli kolem nás plavou. Nemají ale nějak velký zájem se s námi družit a tak po chvíli mizí.


Santorini, severní cíp ostrova Thira s městečkem Oia

 

Odpoledne přeplouváme k severozápadnímu cípu ostrova Thira pod městečko Oia. Ano je to "to" městečko, které známe z pohlednic ze Santorini, tj. bílé fasády, modré kupole s křížem, větrné mlýny. Výsadek provádíme na jižní straně pod útesy, kde se dá přirazit k molu. Můžeme provést výsadek, ale stát se tu nedá. Kotvit se dá jedině na bójkách, které jsou v sousedství, ale ty jsou soukromé a můžou vás z nich vyhodit. Nám se poštěstilo najít jednu, ze které nás nevyhodili. Ale přesto na lodi raději zůstal hlídat Vojta. Zbytek posádky provedl výsadek a šel na prohlídku městečka.


Santorini, ostrov Thira, městečko Oia

 

Samotná kapitola je výstup na útes. Přestože ještě není léto, tak díky jižní orientaci výstupové cesty bez kousky stínu, to bylo peklo. Převýšení je pouze nějakých 100 m, ale to stojí za to. Kdo se nechce tolik trápit může si zaplatit vyvezení na oslu. Další možnost výstupu je z přístavu ze západní strany města, odkud by měli jezdit i taxíky, ale to by nebylo ono. Město samotné za návštěvu stojí! Hřeben útesu dělí Oiu na jižní a severní. Jižní část je ta z pohlednic, žádné cesty, žádná auta, jenom chodníky, ale hodně turistů. Davy návštěvníků vynahrazují krásné výhledy do kaldery a na zbytek celého souostroví.

Po návratu na loď vplouváme do severozápadního vjezdu na potápěčskou lokalitu s názvem Amoudi Reef wreck. Je to vrak lodi, dost rozbitý. Část je vyvrhnutá na břeh, takže se dá velmi snadno najít. Na noc se vracíme do středu kaldery na kotviště z předchozí noci.

 

Kompletní galerie

Pokračování příště ...

Zpět na výpis

Partneři