Vždycky jsem se chtěla potápět. Sen jsem si splnila v roce 2007, kdy jsem absolvovala kurz přístrojového potápění v klubu Deep Blue, kde jsem potkala Martina Zajace. Při zvyšování kvalifikace přijel na zkoušky na volné vodě v Trhové Kamenici i Martin, který nás jednoho krásného večera (konkrétně 24.5.2008) usadil kolem stolu a pustil na nás z notebooku apnea trenéra :-) Po první suché statice, která trvala cca 45 vteřin jsem prohlásila, že freediving NIKDY dělat nebudu! ;-) Pak jsem Martinovi trošku pomáhala s organizací MČR 2009 a říkala si - hele to je dobrý sport, hodinu se válet u bazénu, pak tam na chvilku zalézt a po pár minutách je hotovo. Ale tohle fakt není pro mě. No a pak přišel Adrex víkend 2009 na Dalešické přehradě, kde jsem samozřejmě jela na scuba a kde dne 11.7.2009 proběhl závod v disciplíně free immersion. Nahlásila jsem si trapných 10 metrů, které jsem věděla, že dám, neb to bylo povinné na skubáckou kvalifikaci CMAS P***, a měla jsem to vyzkoušené, ponořila se do totální temnoty a obsadila první místo od konce :-D Po závodě následovalo družení spojené s tancem a veselou socializací s bandou super lidí, čímž bylo rozhodnuto. Koupila jsem si dlouhé ploutve a začala chodit na bazén. Pro srandu králikům jsem jela na svůj první závod (Zlín Cup 2009), kde jsem oproti očekávání nebyla úplně poslední. Chytlo mě to, bavila mě závodní atmosféra... Až po čase jsem se vybičovala k poměrně solidním výkonům v bazénové disciplíně statícká apnoe, kterou většina freediverů nesnáší. V letech 2013 - 2017 jsem se vždycky vyškrábala na nějakou bednu :-) Zajko mi ovšem výše zmíněný večer na Kamenici nezapomenul připomenout pokaždé, když se mi třeba povedlo posunout osobáček nebo se mi podařil hezký výkon na závodech :-) A po pěti letech jsem se rozhodla jít do zaslouženého důchodu ;-)

Mým největším koníčkem bylo je a bude potápění s přístrojem, které též učím. Pod vodou mě obvykle nemáte šanci potkat jinak než se sucháčem, dvojčatama a spoustou dalšího vercajku :-) nejraději potápím v jeskyních, ideálně s DPV :-)